Čekalo mě první focení někoho, kdo nepatří do mé rodiny.
Po předchozích pokusech už bylo jasné, že se musím vybavit něčím lepším než setovým objektivem, takže jsem si po krátkém průzkumu trhu pořídil „padesátku“ od Canonu, párkrát jsem jí zkusil na kytkách či jiném fotogenickém materiálu co se mi potuluje po bytě a hned jsem věděl, že to bude nepatrně lepší. Sbalil jsem si vše potřebné plus hromadu nepotřebných věcí a vyrazil jsem na domluvené místo.

Náš plán byl jednoduchý. Fotit v opuštěném hotelu, který podle fotek na netu vypadal nádherně a byl přímo ideální na takové focení. Jenže jak to tak bývá, občas ty staré budovy nejsou úplně ideální, obzvlášť když dorazíte na místo a ta stará, krásná a jistě výjimečná budova je fuč.
Změnili jsme tedy plán a šli fotit nedaleko do další opuštěné budovy, tentokrát klasická komunistická „budka“. Focení proběhlo v rámci možností dobře, ovšem byla vidět moje nezkušenost a ani počasí nebylo zrovna našim spoluhráčem.
Ovšem Helča byla statečná a všechny nástrahy zdolala bez velkých komplikací. 😀

Tou dobou byl pro mě největší kámen úrazu ty fotky upravit, aby byly k světu. Na fotkách můžete vidět jak se to povedlo či nepovedlo, dnes už bych to dělal úplně jinak, ale když jsem je dodělal, měl jsem z nich radost.
Těším se jak se za pár let budu nad těmito fotkami vzpomínat na mé začátky…

IG na tuhle skvělou slečnu: Helča